Cesta za kořením po východní Africe

Příjezd pozdě večer na letiště v Kilimandžáru. Bohužel druhý den není hora vidět, je schovaná za mraky. Kilimandžáro navštíví ročně až 25 000 návštěvníků. Při teplotě -2 °C jsme nastoupili v Amsterdamu do letadla a při +28 °C vystupujeme v Tanzánii. „Hakuna matata“ jsme se naučili již v letedle (žádné starosti, žádný problém). Tady není žádný stres, žádná GPS na mobilní síti, takže žádný e-mail. Vypadá to na klidný týden. Pan Ayo nás vyzvedává na letišti a veze do hotelu s moskytovými sítěmi (žádný strach před malárií). Druhý den posilněni bio müsli a tím nejlepším proviantem pod sluncem od milované Edith (manželka Johannese Gutmanna ). A jdeme na to! Směr hory Samba!

Po cestě do Muheza - zpracování koření vidíme Masaje. Myslí si, že jim všechny krávy patří. Zkouška odvahy je, získat co nejvíce krav od druhých pro sebe. Krást to není ten správný způsob, protože jim tak jak tak krávy patří. Stáda krav ženou přes buš a je jim jedno, přes jaký pozemek. V Tanzanii patří pozemky obcím a oni je pronajímají na 33, 66 a 99 let. V suchých měsících, když je mléka málo, se krávy dojí téměř do krve. Kravské mléko je základní a hlavní živobytí putujících pastýřských kmenů.

Tržnice na ulici: Je tady vysoká nezaměstnanost, protože tady není skoro žádná práce. Cílem je být soběstačný v pěstování zeleniny a ovoce. Není divu! Letní měsíce mají v lednu, únoru a zrají tady mango, ananas, banány, kokosové ořechy a jiné.

Příjezd do zpracování koření v Muhaze - bylo založeno a spolufinancováno s pomocí holandsko-švédského vývojového projektu. Co chybělo, byl odbyt. Jsme očekáváni… nazývají nás Mzungus (ti bílý). Delegace biopěstitelů sedí ve stanu při +35 °C a jsou ohromeni při prohlídce našich balení koření, které jsme vzali sebou ze SONNENTORu, naplněné jejich kořením: hřebíčkem, pepřem, citrónovou trávou. Právě tak obdivují naše prospekty na kterých jsou zachyceni jejich kolegové z Evropy.

Ve vesnici se rozneslo, že přijeli Mzungus a mají fotoaparát. Spousta dětí se nahrnula kolem skladové haly a tlačí se k nám. Všichni se chtějí nechat vyfotografovat a následně se obdivovat na displeji. Je úžasné pozorovat jejich radostné reakce. Nerozumíme sice ani slovo, ale dětské oči mluví všemi řečmi!

V Tanzanii je takový zvyk seznamovat se při tanci. Všichni mají čas! Na kraji sedí již 25 připravených muzikantů a tanečníků. Přišli extra kvůli nám a radostné tance, které předvádějí jsou nakažlivé. Trvají 30 minut a rytmus se vlévá do žil. Zapojí se každý - muž či žena i Johann Gutmann.

Již je pozdě a my se odebereme do stanů pro tři, ve kterých teplota nespadne pod 25°C. Ranní deštík je osvěžující. Všude je velmi čisto. Místní nám ukazují krátký palmový smeták. Všechny cesty se každý den umývají vodou a zametají – každodenní rituál na začátek pracovní doby v 8.00. Ještě posnídáme snídaní skládající se z toho nejlepšícho čerstvého ovoce, které jsme kdy jedli a obilnou kaši, připomínající naši krupici: Výborné!

A jde se na to: čerstvá sklizeň citrónové trávy se na centrále zváží, vytřídí a nakonec pořeže.

Citrónová tráva se stříhá 10 měsíců v roce a může se 4 roky pěstovat na stejném poli. Půda je zde těžká a jílovitá.

Zde vidíte čerstvě pořezanou citrónovou trávu. Po řezu jde ihned do sušárny. Pracuje se tu velmi čistě.

Citrónová tráva se ve východní Africe pije ke snídani, trhá se čerstvá v zahradách – tady roste radost!

Poslední dva kilometre se jde pěšky po úzké cestě, na které se víc a víc objevují popadané stromy. Pan Ayo nám vypráví, že jsme zřejmě první Mzungus ve vesnici. Od dětí se nám dostává vřelého přijetí. Každý se chce nechat vyfotit. Johannes vzpomíná na první setkání s černochem. Bylo to ve Vídni a bylo mu právě šest let.

Pan Lukindo nám pyšně ukazuje příkrý svah, kde pěstuje biokardamon. Je zde 95% vlhkost při teplotě 35°C.

Pan Lukindo v zelených gumových holínkách vypadá velmi cool! Plní dojmů se ptáme na školu pro děti v této vysoce položené vesnici. Starosta jen pokroutí hlavou. To by se muselo zafinancovat a také postavit silnici! Bohužel také pokroutíme hlavou, ale už máme nápad… o tom později.

Další den jdeme po stopách pepře. Hned za rohem výrobny má rodina pána Marishu plantáž s pepřem.

Pepř je popínavá rostlina a potřebuje vysoký kůl. Jako podpora slouží dřevo z kokosové palmy. Pepř šplhá až do výšky 6 m a jednou až dvakrát v roce se provádí sběr. Sklízí se ze žebříku. Zralý pepř je červený a nezralý zelený.

Zelené pepřové kuličky se krátce ponoří do vody, která má 80 °C, aby se odstranili všechny nečistoty.

….nakonec se rozloží k sušení po dobu tří dní. Hannes šel na boso a nedával pozor – hned si spálil šlapky.

Červené pepřové kuličky se máčejí ve vodě 6 dnů. Každý den se mění voda, aby nevznikly žádné nežádoucí zárodky. Potom se sloupne slupka a tře se kokosovým ořechem přes sítko. Takto vzniká bílý pepř.

Zůstanou bílé kuličky pepře, které se usuší a nakonec se ještě ručně přeberou. Zelený pepř se dá vyrobit pouze za předpokladu, že se po sběru kuličky pepře zamrazí (velmi nákladné na energie). Červený pepř vznikne jen za předpokladu, že se namáčí ve slané vodě, tím se zakonzervuje. Často se můžeme setkat s takzvaným růžovým pepřem, ten ale s pepřem jako takovým nemá nic společného – jsou to totiž bobule stromu Schinus terebinthifolius.

Na dalším místě se setkáváme s nejlepším pěstitelem hřebíčku v Tanzanii.

Ukazuje nám jak kvetou hřebíčkové stromy a jak se zelený hřebíček sbírá, za přítomnosti celé rodiny až po pravnoučka. Stromy jsou až 15 metrů vysoké a úroda se sbírá jednou nebo dvakrát v roce.

Další poklad z východní Afriky: skořice
Druh Ceylon ( s velmi malým obsahem cumarinu) se před našima očima sloupne a krájí.

Při sušení se kousky kůry srolují a stanou se z nich voňavé skořicové tyčinky. Podle stáří stromu je kůra buď tenká nebo hrubá. Vše je jen otázka času.

A už cestujeme dál na ostrov Zanzibar. Jedeme asi hodinu a půl trajektem z Dar Es Salaam do Stone Tlen. Na ostrově jsme pocítili stopy turismu – spostu špíny, všude se povalující plastové sáčky.

Při východě slunce pozorujeme rybáře při práci – krása!

A ještě zlatý hřeb na závěr: Joschi v safari vyhlíží divoké zvířata…. :-)

…vlastně měl přivést jeho malé dceři žirafu….hned čtyři se mu nabízejí,…ty se ale nevlezou na fotku.